Demonstranti a dobrovolníci: Volby v Kyrgyzstánu

První říjnovou neděli proběhly v Kyrgyzstánu parlamentní volby. Od té doby stihli občané této země protestovat nejen proti jejich výsledkům, ale i proti protestům. Aby vzrušení nebylo málo, prezident Kyrgyzstánu nejprve zmizel a pak se znovu objevil. Zjitřenou atmésféru neuklidnilo ani jmenování nového premiéra, jímž se stal z vězení osvobozený politik, v minulosti odsouzený za únos. Podíl na tom, že pomyslný pohár nespokojenosti přetekl, přitom měli investigativní novináři z OCCRP, Bellingcat, kyrgyzského Kloop a Radia Azattyk.

Již první den povolebních protestů stihli nespokojení demonstranti obsadit důležité vládní budovy, poněvadž se z veřejného prostoru zcela vytratila policie. Od té doby v zemi probíhaly nepokoje a boj o moc.

Během uplynulého víkendu dosadil navrátivší se prezident Sooronbaj Žeenbekov společně s věrnými členy parlamentu do pozice premiéra Sadyra Žaparova, kterého protivládní demonstranti 6. října osvobodili z vězení, kde si odpykával jedenáctiletý trest za únos. Žaparov, jenž před uvězněním působil v kyrgyzské vládě a také jako poradce tehdejšího prezidenta, tvrdí, že odsouzení bylo politicky motivované. Vzhledem k tomu, že každá nová kyrgyzská vláda začínala tím, že se pokusila uvěznit vládu bývalou, to může být i pravda.

Opoziční politici prohlásili jmenování Žaparova, které mělo uklidnit protivládní protesty, za protiprávní, neboť při tomto politickém aktu nebyl přítomen dostatek poslanců.

V pondělí 12. října proto prezident Žeenbekov vyhlásil v zemi nouzový stav. Odvolal se na „probíhající napjatou situaci, jež může vyvolat násilí a ohrozit lidské životy a zdraví“. Žeenbekov pověřil nastolením práva a pořádku v hlavním městě Biškeku ministra vnitra. Mimo to rovněž přislíbil, že z funkce odstoupí, ovšem až poté, co se situace v zemi uklidní.

Hlas za flašku: Volby v Kyrgyzstánu

Blesková revoluce

Když reportéři kyrgyzského média Kloop publikovali výsledky velkého investigativního pátrání o fungování jednoho mocného klanu, netušili, jak rychlý a bezprostřední může dopad jejich práce být. Parlamentní volby konané 4. října totiž ovládly dvě provládní strany s celkovým počtem 107 mandátů ze 120. Tu, která se umístila na druhém místě, mají pod palcem bratři Matraimové – jeden měl za stranu usednout v parlamentu, druhý tahá za nitky v pozadí. Podle zjištění Kloop a dalších médií přitom rodina Matraimových pere ve velkém špinavé peníze a následně je lifruje pryč ze země, nevyhýbá se však ani podplácení, nepohodlným lidem vyhrožuje a figuruje v podivných byznysech. A byly to právě informace o otevřeném podplácení voličů, jež vykolejily rozjetý vlak vládnoucí kliky.

Nepokoje začaly hned v pondělí ráno, kdy do ulic Biškeku vyšli demonstrující Kyrgyzové, nespokojení s prokazatelně podjatými volbami. Demonstrace poté rychle přerostly v revoluci, policie se vytratila a lidé zabrali důležité vládní budovy.

„Neměli jsme ani tušení, že to půjde tak rychle. V redakci jsme se bavili o tom, že si možná za pět nebo deset let na naše články vzpomene jiná vláda a začne situaci řešit,“ popisuje v reportáži publikované OCCRP redaktor nezávislého média Kloop Eldiyar Arykbaev. „Každých 30 minut byla situace úplně jiná, nestíhali jsme to sledovat. V takovém chaosu musí být média obezřetná. Do té či oné funkce se může jmenovat několik aktérů, pokud se tam ale nedostali zákonným způsobem, neměla by je média legitimizovat. Je důležité být hlasem rozumu, naslouchat expertům,“ vysvětluje Arykbaev. 

Když zmizí stát

Jak už tomu většinou bývá, politický chaos v zemi odnášejí především její obyčejní obyvatelé. Reportéři OCCRP popisují, jak v Biškeku po volbách kvůli absenci policie spontánně povstala skupina dobrovolníků, kteří hlídají vládní budovy nebo obchodní domy před „nájezdníky“. Takto jsou nazývaní lidé, kteří by chtěli rabovat nebo prostě jen ničit majetek. Dobrovolníci se proto snaží prověřovat všechny informace, které dostávají, a na místa, kde byli hlášeni „nájezdníci“, vysílají hlídky. V jejich provizorně postavených stanech, kde ženy servírují polévku nebo čaj, se může zastavit každý, vítáni jsou i novináři.

Dobrovolníci svou činnost i pohyby koordinují přes sociální sítě. Aby je lidé poznali, nosí reflexní vesty nebo jiné podomácku vyrobené reflexní prvky. Tvrdí o sobě, že jsou apolitičtí. Jeden z nich, Kuba Mirzabekov, tento postoj upřesňuje tím, že je jasné, že každý má svůj názor a nikdo nemůže být úplně neutrální. „Pokud se ale někdo z nás chce k politice vyjadřovat, ať si nejdříve sundá svou vestu,“ dodává Mirzabekov. 

Autorka článku: Zuzana Šotová
Autor úvodní fotografie: Aydai Tokoeva / Kloop